§ 111 Minimální mzda

Pro zaměstnavatele se minimální mzdou vymezuje nejnižší možná úroveň nákladů na mzdy (k těmto nákladům je nutno připočíst povinné příspěvky zaměstnavatelů na sociální a zdravotní pojištění). Pokud výnosy z podnikatelské činnosti neumožňují pokrýt tyto minimální náklady, může být ohrožena, stejně jako při nezpůsobilosti pokrývat jiné náklady, existence zaměstnavatele. V tom tkví i úskalí stanovení nepřiměřeně vysoké minimální mzdy. Jejím růstem se zvyšují náklady práce zaměstnavatele, kteří nejsou-li přinuceni ukončit svoji činnost, hledají možnosti snížení nákladů práce snižováním počtu zaměstnanců, což může vést ke snižování zaměstnanosti. Zvyšování úrovně minimální mzdy a její přibližování úrovni mezd zaměstnanců s vyššími výdělky může vést k zužování diferenciačního pásma a k oslabení stimulační funkce mzdy u zaměstnavatele.

Minimální mzda je velmi citlivou veličinou vnímanou jednotlivými účastníky procesu odměňování zcela protikladně. Proto je důležité, aby stanovování její úrovně probíhalo za vyrovnané účasti zástupců zaměstnavatelů, zaměstnanců i vlády, která ji formou nařízení vyhlašuje. Přes určité nevýhody (nerespektování různých úrovní mezd v jednotlivých odvětvích a regionech, nepružná reakce na vývoj spotřebitelských cen, deflaci nebo na okamžitý hospodářský vývoj nebo pohyb kupní síly) je vzhledem k nerozvinutosti dialogu sociálních partnerů u nás stanovování jednotné sazby minimální mzdy právním předpisem jediným možným řešením. Obdobně je minimální mzda státem stanovována ve většině zemí Evropské unie.

V zájmu toho, aby se nesnižovala účinnost mzdových opatření kompenzující práce v některých obtížných pracovních podmínkách, odečítají se z hrubé mzdy zaměstnance před jejím porovnáním s minimální mzdou

Základní sazba minimální mzdy v § 111 odst. 2 zákoníku práce (7955 Kč za měsíc nebo 48,10 Kč za hodinu) tvoří hranici, pod kterou nesmí být aktuální platná sazba minimální mzdy vládou stanovena. Tímto ustanovením se zároveň vláda zmocňuje stanovit nařízením základní sazbu minimální mzdy vyšší, než vyplývá ze zákona, a to podle vývoje spotřebitelských cen a mezd, s doporučenou účinností těchto sazeb vždy od počátku kalendářního roku. Nižší sazby minimální mzdy může vláda stanovit pro zaměstnance, kteří jsou při ucházení se o práci znevýhodněni vlivy omezujícími jejich pracovní uplatnění, přičemž snížení těchto dalších sazeb nesmí být stanoveno pod 50 % základní sazby minimální mzdy stanovené nařízením vlády. V současné době se stanoví nižší sazby minimální mzdy pro zaměstnance, kteří jsou poživateli invalidního důchodu.

Základní sazba minimální mzdy je stanovena v § 2 nařízení vlády č. 567/2006 Sb., o minimální mzdě, o nejnižších úrovních zaručené mzdy, o vymezení ztíženého pracovního prostředí a o výši příplatku ke mzdě za práci ve ztíženém pracovním prostředí, ve znění pozdějších předpisů. Aktuálně od 1. srpna 2013 činí sazba minimální mzdy podle nařízení vlády č. 210/2013 Sb., kterým se mění nařízení vlády č. 567/2006 Sb., pro stanovenou týdenní pracovní dobu 40 hodin 50,60 Kč za hodinu nebo 8 500 Kč za měsíc.

S účinností od 1. srpna 2013 byly znovu zavedeny nařízením vlády č. 210/2013 Sb., kterým se mění nařízení vlády č. 567/2006 Sb., snížené sazby minimální mzdy pro zaměstnance, kteří jsou poživateli invalidního důchodu. Sazba minimální mzdy pro stanovenou týdenní pracovní dobu 40 hodin činí podle aktuálního znění § 4 odst. 1 pro tyto zaměstnance 48,10 Kč za hodinu a 8 000 Kč za měsíc. Důvodem pro takto snížené sazby je podpora pracovního uplatnění této skupiny zaměstnanců. Při přepočtu hodinových sazeb na měsíční se vycházelo z počtu pracovních dnů v roce 2013, kte rých bylo 252. Při stanovené týdenní pracovní době 40 hodin připadá na jeden den 8 hodin a na celý rok při 252 pracovních dnech 2016 hodin. Na jeden kalendářní měsíc tohoto roku pak připadá 168 hodin (2016/12). Mezi pracovní dny se nezapočítávají svátky. Pokud je stanovena měsíční sazba minimální mzdy 8 500 Kč, činí základní hodinová sazba minimální mzdy 50,60 Kč (8500/168). Žádný právní předpis nestanoví způsob přepočítávání hodinových sazeb na měsíční a naopak; budou-li se však v konkrétních podmínkách firmy stanovovat hodinové a měsíční sazby na stejné kalendářní období, bylo by vhodné respektovat stejné principy jejich přepočtu.

Sazby minimální mzdy je nutno ve smyslu § 5 nařízení vlády, o minimální mzdě, o nejnižších úrovních zaručené mzdy, o vymezení ztíženého pracovního prostředí a o výši příplatku ke mzdě za práci ve ztíženém pracovním prostředí, upravit podle délky stanovené týdenní pracovní doby nebo podle doby odpracované.

Při jiné délce stanovené týdenní pracovní doby (§ 79 zákoníku práce) než 40 hodin (37,5 h. a 38,75 h. – § 79 odst. 2 ZP) se hodinové sazby minimální mzdy úměrně zvyšují.

Zaměstnanci, který má sjednánu kratší pracovní dobu (§ 80 zákoníku práce) nebo neodpracoval v kalendářním měsíci pracovní dobu odpovídající stanovené týdenní pracovní době, se sazba minimální mzdy stanovená za měsíc snižuje úměrně odpracované době.

Výše hodinové základní sazby minimální mzdy v nařízení vlády je určena pro stanovenou týdenní pracovní dobu 40 hodin. Podle § 79 odst. 2 zákoníku práce se však délka stanovené týdenní pracovní doby zkracuje. Délka stanovené týdenní pracovní doby činí u zaměstnanců:

Zkrácení stanovené týdenní pracovní doby bez snížení…