dnes je 28.3.2024

Input:

§ 286 Působnost odborové organizace

22.1.2014, , Zdroj: Verlag DashöferDoba čtení: 26 minut

2.12.286
§ 286 Působnost odborové organizace

JUDr. Bořivoj Šubrt

Úplné znění

HLAVA IV

PŮSOBNOST ODBOROVÉ ORGANIZACE

§ 286

  1. (1) Odborové organizace jsou oprávněny jednat v pracovněprávních vztazích, včetně kolektivního vyjednávání podle tohoto zákona, za podmínek stanovených zákonem nebo sjednaných v kolektivní smlouvě.
  2. (2) Za odborovou organizaci jedná orgán určený jejími stanovami 112).
  3. (3) Odborová organizace působí u zaměstnavatele a má právo jednat, jen jestliže je k tomu oprávněna podle stanov a alespoň 3 její členové jsou u zaměstnavatele v pracovním poměru; kolektivně vyjednávat a uzavírat kolektivní smlouvy může za těchto podmínek jen odborová organizace nebo její pobočná organizace, jestliže ji k tomu opravňují stanovy odborové organizace.
  4. (4) Oprávnění odborové organizace u zaměstnavatele vznikají dnem následujícím po dni, kdy zaměstnavateli oznámila, že splňuje podmínky podle odstavce 3 ; přestane-li odborová organizace tyto podmínky splňovat, je povinna to zaměstnavateli bez zbytečného odkladu oznámit.
  5. (5) Působí-li u zaměstnavatele více odborových organizací, je zaměstnavatel povinen v případech týkajících se všech nebo většího počtu zaměstnanců, kdy tento zákon nebo zvláštní právní předpisy vyžadují informování, projednání, souhlas nebo dohodu s odborovou organizací, plnit tyto povinnosti vůči všem odborovým organizacím, nedohodne-li se s nimi na jiném způsobu informování, projednání nebo vyslovení souhlasu.
  6. (6) Působí-li u zaměstnavatele více odborových organizací, jedná za zaměstnance v pracovněprávních vztazích ve vztahu k jednotlivým zaměstnancům odborová organizace, jíž je zaměstnanec členem. Za zaměstnance, který není odborově organizován, jedná v pracovněprávních vztazích odborová organizace s největším počtem členů, kteří jsou u zaměstnavatele v pracovním poměru, neurčí-li tento zaměstnanec jinak.
Komentář
Komentář
  • Listina základních práv a svobod, v platném znění

    • Čl. 27 – právo koaliční

  • Úmluva Mezinárodní organizace práce č. 87 o svobodě sdružování a ochraně práva odborově se organizovat – č. 489/1990 Sb.

    • Čl. 5 a 6 – Evropské sociální charty – č. 14/2000 Sb.m.s.

    • Čl. 2 a 3 dodatkového protokolu k Evropské sociální chartě – č. 15/2000 Sb.m.s.

  • Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník

    • § 118 až 302 – právnické osoby, vč. korporací, vč. spolků

    • § 3025 – zvláštní ustanovení o odborových organizacích a organizacích zaměstnavatelů

    • § 3046 – přechodné ustanovení

  • Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, v platném znění

    • § 1 písm. b) – právní vztahy kolektivní povahy

    • § 22-29 – kolektivní smlouvy

    • § 24 odst. 2 – uzavírání kolektivních smluv při působení více odborových organizací u zaměstnavatele

    • § 38 odst. 3 – zprávy o nově vzniklých pracovních poměrech

    • § 39 odst. 4 – dohoda o pracovních poměrech na dobu určitou z vážných provozních důvodů nebo důvodů spočívajících ve zvláštní povaze práce

    • § 46 – převedení zaměstnance na jinou práci

    • § 61 – působnost odborů při skončení pracovního poměru

    • § 62 – hromadné propouštění

    • § 86 odst. 1, 3 a 4 – konto pracovní doby

    • § 99 – opatření týkající se úpravy pracovní doby

    • § 108 – účast zaměstnanců na řešení otázek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci

    • § 146 písm. c) – srážky ze mzdy k úhradě členských příspěvků odborů

    • § 199 odst. 2 – jiné důležité osobní překážky v práci

    • § 209 odst. 2 – částečná nezaměstnanost

    • § 217 odst. 1 – rozvrh čerpání dovolené

    • § 220 – hromadné čerpání dovolené

    • § 225 – fond kulturních a sociálních potřeb

    • § 263 odst. 1 – odpovědnost zaměstnance za škodu

    • § 276 až 280 – zástupci zaměstnanců, informování a projednávání

    • § 287 – informování a projednávání s odborovou organizací

    • § 288 až 299 – nadnárodní informace a projednání

    • § 300 odst. 3 – množství práce a pracovní tempo

    • § 316 odst. 4 – vyžadování údaje o členství v odborech

    • § 320 -322 – další oprávnění odborových organizací v pracovněprávních vztazích a kontrola nad stavem BOZP

    • § 339 – přechod práv a povinností z pracovněprávních vztahů

    • § 348 odst. 3 – neomluvené zameškání práce

    • § 369 odst. 2 – škoda způsobená zaměstnanci pracovním úrazem nebo nemocí z povolání

    • § 392 odst. 1 – odpovědnost za škodu vzniklou funkcionáři odborové organizace

  • Zákon č. 2/1991 Sb., o kolektivním vyjednávání, v platném znění

  • Zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, v platném znění

    • § 4 písm. b) – citlivé údaje

  • Zákon č. 251/2005 Sb., o inspekci práce, v platném znění

    • § 10 a § 23 – přestupky a správní delikty na úseku součinnosti zaměstnavatele a orgánu jednajícího za zaměstnance

Komentář
Komentář

K odstavci 1 a 2

Od 1. 1. 2012 byla přenesena právní úprava předtím obsažená v § 15 ZP do § 286 jako odstavce 1 a 2. Odborové organizace jsou oprávněny jednat v pracovněprávních vztazích, včetně kolektivního vyjednávání, za podmínek stanovených zákonem nebo sjednaných v kolektivní smlouvě. Novelou zákoníku práce, provedenou zákonem č. 365/2011 Sb. byla dosavadní formulace, že odborové organizace jsou oprávněny v těchto pracovněprávních vztazích vystupovat, nahrazena přesnější formulací, že jsou oprávněny jednat (odpovídající i novému občanskému zákoníku). To zahrnuje jak právní jednání, tj. před rokem 2014 činění právních úkonů (např. uzavření kolektivní smlouvy), tak i oprávnění odborových organizací související s činěním právních jednání zaměstnavatelem, popřípadě i s přijímáním jiných jeho opatření a posuzováním jeho činnosti.

Právo koaliční

Svobodné odborové sdružování (právo koaliční) je všeobecně uznáváno a garantováno mezinárodními dokumenty, které byly výše uvedeny v přehledu a také naší ústavní Listinou základních práv a svobod. Jde o jedno ze základních lidských práv, které je realizací ústavního práva na ochranu hospodářských, sociálních a kulturních práv. Podle Úmluvy Mezinárodní organizace práce č. 87 o svobodě sdružování a ochraně práva odborově se sdružovat mají zaměstnanci a zaměstnavatelé právo bez předchozího schválení státní mocí ustavovat organizace a stát se členy takových organizací. Ty mohou svobodně vypracovávat své stanovy a pravidla, svobodně volit své zástupce, organizovat svoji správu a činnost, formulovat svůj program, ustavovat federace a konfederace a stát se jejich členy, a to na národní i mezinárodní úrovni. Vnitrostátní zákonodárství nesmí být uplatňováno tak, aby omezovalo záruky stanovené touto konvencí. Veřejné orgány se musí zdržet jakéhokoliv zásahu, který by omezoval uvedená práva odborových organizací.

Rovněž čl. 27 ústavní Listiny základních práv a svobod zakotvuje právo svobodně se sdružovat s jinými na ochranu hospodářských a sociálních zájmů s tím, že odborové organizace vznikají nezávisle na státu. Omezovat jejich počet je nepřípustné, stejně jako zvýhodňovat některé z nich v podniku nebo odvětví. Činnost odborových organizací může být omezena jen zákonem, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu bezpečnosti státu, veřejného pořádku nebo práv a svobod druhých.

Založení odborové organizace

Do 31. 12. 2013 vznikaly odborové organizace podle zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, který byl k tomuto datu zrušen novým občanským zákoníkem. Ode dne 1. 1. 2014 se na jejich vznik vztahují ustanovení NOZ o právnických osobách, včetně korporací. Ustanovení NOZ o spolcích (§ 214 až 302) se však na ně vztahují podle § 3025 odst. 1 NOZ jen přiměřeně, v tom rozsahu, v jakém to neodporuje jejich povaze zástupců zaměstnanců podle mezinárodních smluv, kterými je ČR vázána a které upravují svobodu sdružování a ochranu práva svobodně se sdružovat. Odborové organizace proto nemusí nést ve svém názvu označení „spolek“.

Pro založení odborové organizace je třeba nejméně 3 osob. Odborová organizace nebo její pobočná organizace (zpravidla základní organizace) vzniká následujícím dnem po doručení oznámení o založení Ministerstvu vnitra ČR – nepodléhá tedy registraci tímto ministerstvem, ale pouze evidenci (což vyplývá ze zmíněného ústavního ustanovení a Úmluvy MOP č. 87). Tím získává odborová organizace právní subjektivitu jako právnická osoba. V České republice působí značné množství odborových organizací, které vznikly buď přímo evidencí na Ministerstvu vnitra a mají tak originální právní subjektivitu nebo se jejich právní subjektivita opírá o stanovy odborové organizace, jíž jsou součástí jako její pobočné organizace (dříve organizační jednotky), např. základní organizace odborového svazu (odvozená právní subjektivita). Tvoří tak i různé vyšší struktury – odborové svazy, sdružení apod., až po konfederace. Ty působí v ČR tři, a to Českomoravská konfederace odborových svazů (ČMKOS), Asociace svobodných odborů (ASO) a Konfederace umění a kultury (KUK). Řada odborových organizací je také zcela autonomních a nejsou součástí žádné vyšší struktury.

Právní vztahy mezi zaměstnavateli a odborovými organizacemi mají různé právní formy, jde o:

  • kolektivní vyjednávání a uzavírání kolektivních smluv,

  • spolurozhodování,

  • projednávání či součinnost,

  • právo na informace,

  • právo kontroly nad stavem bezpečnosti a ochrany zdraví při práci.

Za odborovou organizaci jedná orgán určený jejími stanovami, jejichž náležitosti upravuje ustanovení § 218 NOZ (dříve § 6 odst. 2 zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, ve znění pozdějších předpisů). Jde o právní jednání, tj. o činění právních úkonů, tak i o další jednání se zaměstnavatelem, jak již bylo uvedeno v úvodu k odstavcům 1 a 2.

K odstavci 3 a 4

Jde o ustanovení, která byla do zákona zařazena jeho novelou, provedenou zákonem č. 365/2011 Sb. s účinností od 1. 1. 2012. Předtím zákon nevymezoval, kdy odborová organizace u zaměstnavatele působí a kdy zaměstnavateli vznikají vůči ní povinnosti, které mu ukládá zákon. Protože to zákon neupravoval, bylo dovozováno, že je to tehdy, když má mezi svými zaměstnanci členy odborové organizace (přičemž z absence výslovné právní úpravy vyplývalo, že postačí i jen jediný člen), dále že působení u takového zaměstnavatele umožňují stanovy této organizace a že zaměstnavateli oznámí, že u něj působí.

Nyní zákon uvádí, že podmínkou tohoto působení a práva, aby odborová organizace mohla se zaměstnavatelem jednat, je skutečnost, že toto působení opravňují její stanovy (nevylučují například působnost v daném odvětví), že alespoň tři její členové jsou u zaměstnavatele v pracovním poměru (nepostačí práce na základě dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr ani pouhé sdružování bývalých zaměstnanců – důchodců), přičemž oprávnění odborové organizace vůči zaměstnavateli vznikají dnem následujícím po dni, kdy oznámila zaměstnavateli splnění uvedených dvou podmínek. Požadavek zákona, aby odborová organizace měla nejméně 3 členy z řad zaměstnanců v pracovním poměru, přiměřeně vychází z ustanovení § 214 odst. 1 NOZ, že pro ustanovení spolku jsou potřeba nejméně 3 osoby.

Prokazování alespoň 3 členů v pracovním poměru

Výkladovou otázkou je, jak má odborová organizace prokázat, že má z řad jeho zaměstnanců v pracovním poměru alespoň tři členy. Může se zdát, že tato podmínka koliduje s ustanovením § 316 odst. 4 ZP, který v písmenu e) vylučuje, aby zaměstnavatel vyžadoval informace o členství v odborové organizaci. Na straně druhé nic však nebrání tomu, aby se členové k členství sami veřejně přihlásili a tímto způsobem odbory prokázaly, že se stávají ze zákona legitimním partnerem zaměstnavatele. Nelze ani vyloučit, že zaměstnavateli bude příslušná skutečnost i jinak známa. Pokud by zaměstnavatel měl pochybnosti, může bezpochyby požádat odborovou organizaci, aby splnění podmínky dané zákonem zaměstnavateli prokázala. K tomu může dojít například na základě notářského zápisu, jímž by notář potvrdil, že odborová organizace příslušnou podmínku splňuje. Z povahy odborové organizace jako sdružení na ochranu hospodářských a sociálních zájmů zaměstnanců vyplývá, že její stanovy nemohou být tajné. Proto skutečnost, že tyto stanovy umožňují u zaměstnavatele působit, by měla odborová organizace prokázat tím, že by zaměstnavateli své stanovy zpřístupnila.

Splňuje-li odborová organizace výše uvedené podmínky, může u zaměstnavatele kolektivně vyjednávat a uzavírat kolektivní smlouvy. To se týká odborové organizace nebo její pobočné organizace (dříve organizační složky), která je součástí širší odborové organizace (např. odborového svazu či sdružení), ale jen tehdy, jestliže ji k tomu opravňují stanovy odborové organizace.

Zákon ukládá odborové organizaci, pokud by přestala splňovat podmínky, za nichž podle zákona může u zaměstnavatele působit, aby tuto skutečnost oznámila zaměstnavateli bez zbytečného odkladu. Je ovšem velmi pochybné, jak zajistit splnění této podmínky, pokud by odborová organizace k němu sama dobrovolně nepřistoupila. Jestliže odborová organizace zákonné podmínky pro své působení u zaměstnavatele přestane splňovat, nevznikají jí vůči zaměstnavateli již žádná nová oprávnění a zaměstnavateli žádné povinnosti vůči ní. Pokud však předtím se zaměstnavatelem uzavřela kolektivní smlouvu, nemá nesplňování těchto podmínek za bezprostřední následek zánik této kolektivní smlouvy – jen pokud by odborová organizace jako smluvní strana kolektivní smlouvy zanikla, upravuje § 26 odst. 3 ZP skončení účinnosti kolektivní smlouvy nejpozději posledním dnem následujícího kalendářního roku. Odborová organizace může mít své členy u zaměstnavatele, aniž by u něj musela působit a nikdo jí nemůže bránit ve snaze získat nové členy a opětovně tak splnit zákonnou podmínku působení. Je třeba odlišovat působení odborů u zaměstnavatele, jehož obsahem jsou příslušná vzájemná práva a povinnosti od ústavního práva na svobodu odborového sdružování.

Ustanovení odstavců 5 a 6 v § 286 ZP upravují vztah mezi zaměstnavatelem a odborovými organizacemi, jestliže u zaměstnavatele působí více odborových organizací (tzv. pluralita odborů).

K odstavci 5

Postup v hromadných pracovněprávních vztazích

Vztah mezi zaměstnavatelem a odborovými organizacemi v případech, týkajících se všech nebo většího počtu zaměstnanců, je řešen v odstavci 5. Jestliže zákoník práce, popřípadě zvláštní právní předpisy, ukládají zaměstnavateli povinnost informovat odborovou organizaci nebo s ní určitou záležitost projednat nebo si vyžádat její souhlas či dosažení dohody s ní, musí zaměstnavatel tuto povinnost splnit zásadně vůči všem odborovým organizacím. Zákon jim tak přiznává rovné postavení, bez ohledu na jejich početnost, což odpovídá čl. 27 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Podle něho je nepřípustné nejen omezovat počet odborových organizací, ale rovněž některé z nich zvýhodňovat v podniku nebo v odvětví. To se v praxi týká jak odborových organizací různé svazové příslušnosti nebo tzv. nezávislých, tak i základních odborových organizací, které náležejí do téhož odborového svazu a nemají ustavenu u zaměstnavatele společnou reprezentaci.

Komentované ustanovení § 286 odst. 5 současně umožňuje, aby se zaměstnavatel se zúčastněnými odborovými organizacemi dohodl na jiném způsobu informování, projednání nebo spolurozhodování. Předmětem dohody by tak mohlo být, že příslušná oprávnění vykonává jen některá odborová organizace, což může být praktické zejména v případech, kdy odlišné odborové organizace působí na jednotlivých pracovištích zaměstnavatele (například v jeho organizačních jednotkách), přičemž příslušná oprávnění v záležitostech, které se týkají pouze těchto pracovišť, bude vykonávat jen ta nebo ty odborové organizace, které na takovém pracovišti působí.

Právo odborových organizací na informace

Případy práva odborových organizací na informace jsou souhrnně uvedeny v § 287 odst. 1 a dále k nim patří:

  • povinnost zaměstnavatele předkládat odborové organizaci ve lhůtách s ní dohodnutých zprávy o nově vzniklých pracovních poměrech (§ 38 odst. 3) a

  • povinnost zaměstnavatele seznámit odborovou organizaci ve lhůtách s ní dohodnutých s jinými případy rozvázání pracovního poměru než výpovědí nebo okamžitým zrušením ze strany zaměstnavatele (§ 61 odst. 5).

Právo odborových organizací na projednání

Právo odborových organizací na projednání (konzultace) je souhrnně upraveno v § 287 odst. 2. Kromě toho je zaměstnavatel povinen s odborovou organizací předem projednat opatření týkající se hromadné úpravy pracovní doby, práce přesčas, možnost nařizovat práci ve dnech pracovního klidu a noční práci (§ 99).

Právo na spolurozhodování

Odborové organizace mají právo spolurozhodování v těchto hromadných pracovněprávních záležitostech:

  • určení případů vážných provozních důvodů nebo důvodů spočívajících ve zvláštní povaze práce pro účely sjednávání pracovních poměrů na dobu určitou odchylně od obecné právní úpravy (tzv. řetězení) může zaměstnavatel provést písemnou dohodou s odborovou organizací; vnitřní předpis je použitelný jen u zaměstnavatele, u kterého nepůsobí odborová organizace (§ 39 odst. 4 ZP);

  • zavedení konta pracovní doby, popřípadě tzv. dlouhodobého konta pracovní doby je možné sjednat v kolektivní smlouvě; vnitřní předpis je použitelný jen u zaměstnavatele, u kterého nepůsobí odborová organizace – tím však nelze zavést tzv. dlouhodobé konto (§ 86 odst. 1 a 4 ZP);

  • organizování prověrek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci na všech pracovištích a zařízeních zaměstnavatele se provádí nejméně jednou ročně v dohodě mj. s odborovou organizací (§ 108 odst. 5);

  • nemůže-li zaměstnavatel přidělovat zaměstnanci práci v rozsahu týdenní pracovní doby z důvodu dočasného omezení odbytu jeho výrobků nebo omezení poptávky po jím poskytovaných službách (tzv. částečná nezaměstnanost), může dohoda mezi zaměstnavatelem a odborovou organizací upravit výši náhrady mzdy na nejméně 60 % průměrného výdělku; vnitřní předpis je použitelný jen u zaměstnavatele, u kterého nepůsobí odborová organizace (§ 209 odst. 1 a 2);

  • sestavení rozvrhu čerpání dovolené je prováděno mj. s předchozím souhlasem odborové organizace (§ 217 odst. 1);

  • určení hromadného čerpání dovolené je prováděno mj. v dohodě s odborovou organizací (§ 220);

  • o přídělu a čerpání fondu kulturních a sociálních potřeb (FKSP) u zaměstnavatelů, kteří fond podle zvláštního právního předpisu vytvářejí, tj. v organizačních složkách státu a příspěvkových organizacích státu podle vyhlášky č. 114/2002 Sb., v platném znění, v příspěvkových organizacích územních samosprávných celků podle vyhlášky č. 84/2005 Sb., v platném znění, respektive státních podnicích podle vyhlášky č. 310/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů, spolurozhoduje zaměstnavatel s odborovou organizací (§ 225);

  • vydání nebo změna pracovního řádu jsou možné jen s předchozím písemným souhlasem odborové orga nizace. Jinak jsou vydání nebo změna neplatné (§ 19 odst. 2, § 306 odst. 4). Jde o nejsilnější spolurozhodovací oprávnění odborové organizace, které má povahu práva veta a nelze se proti němu bránit ani soudní cestou.

Kontrola u zaměstnavatele

Ačkoliv § 286 odst. 1 nezmiňuje uplatnění práva odborové organizace na kontrolu u zaměstnavatele, je dáno právo odborů na kontrolu stavu BOZP podle § 322. Toto právo je nutné přiznat rovněž všem zúčastněným odborovým organizacím s výjimkou případu, pokud by na určitém pracovišti některá z odborových organizací vůbec nepůsobila.

K odstavci 6

Postup v individuálních pracovněprávních vztazích

Zákoník práce stanoví řadu případů (viz další výklad), v nichž mají odborové organizace oprávnění v pracovněprávních vztazích, týkajících se jednotlivých zaměstnanců. Jestliže u zaměstnavatele působí více odborových organizací, stanoví postup odstavec 6 komentovaného § 286. Pokud jde o členy odborových organizací, jedná za jednotlivé zaměstnance odborová organizace, jíž je zaměstnanec členem. Jestliže zaměstnanec není odborově organizován, jedná v jeho záležitostech odborová organizace s největším počtem členů, kteří jsou u zaměstnavatele v pracovním poměru, neurčí-li tento zaměstnanec jinak.

Členové odborů

Zaměstnanec nemá povinnost zaměstnavateli sdělit, zda je či není členem odborové organizace, respektive které. Podle § 316 odst. 4 písm. e) nesmí zaměstnavatel vyžadovat od zaměstnance informaci o jeho členství v odborové organizaci, přičemž pro tento případ nestanoví uvedené ustanovení žádnou výjimku. Tento zákaz ale není možné vnímat absolutně a výklad tohoto ustanovení musí být proveden v kontextu celé právní úpravy. V některých případech totiž zaměstnavatel potřebuje vědět, zda zaměstnanec je či není členem odborové organizace, respektive které. To odůvodňuje právě ustanovení § 286 odst. 6 s ohledem na skutečnost, že u zaměstnavatele působí více odborových organizací a zaměstnavatel musí vědět, se kterou z nich musí individuální pracovněprávní vztahy zaměstnance řešit. Vztah mezi § 316 odst. 4 písm. e) a § 286 odst.

Nahrávám...
Nahrávám...