dnes je 17.11.2019
Input:

§ 346 ZP Zvláštní úprava pracovního poměru zaměstnanců s pravidelným pracovištěm v zahraničí

4.11.2019, , Zdroj: Verlag Dashöfer

2.13.346
§ 346 ZP Zvláštní úprava pracovního poměru zaměstnanců s pravidelným pracovištěm v zahraničí

JUDr. Věra Bognárová

Úplné znění

Ustanovení související

  • Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů

    • § 34 – pracovní smlouva

    • § 39 – pracovní poměr na dobu určitou

    • § 81 – rozvržení pracovní doby

    • § 91 – dny pracovního klidu

  • Zákon č. 234/2014 Sb., o státní službě, ve znění pozdějších předpisů

  • Zákon č. 150/2017 Sb., o zahraniční službě, ve znění pozdějších předpisů

  • Zákon č. 245/2000 Sb., o státních svátcích, o ostatních svátcích, o významných dnech a o dnech pracovního klidu, ve znění pozdějších předpisů

  • Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů

    • § 1724 až 1766

Komentář
Komentář

Ustanovení obsahuje zmocnění pro vládu, aby svým nařízením mohla upravit odchylky pro pracovní poměr zaměstnanců s pravidelným pracovištěm v zahraničí. Tato úprava je v českém právním řádu obvyklá, i předchozí „starý” zákoník práce obdobné zmocnění pro vládu obsahoval. Zmocnění se týká pouze některých v ustanovení vyjmenovaných okruhů úpravy. Vláda nemůže upravit odchylky v jiných oblastech, než jsou v ustanovení uvedeny.

Vláda je zmocněna nařízením stanovit odchylnou úpravu pracovního poměru zaměstnanců s pravidelným pracovištěm v zahraničí, včetně oprávnění zaměstnavatelů a povinností zaměstnanců, pokud jde o:

  1. možnost opakovaného prodlužování pracovního poměru na dobu určitou v zahraničí včetně možnosti sjednat délku trvání pracovního poměru na dobu určitou také na dobu vyslání na práci v zahraničí,
  2. podmínky:
    1. odchylného rozvržení pracovní doby v zahraničí, a to i ve vztahu ke dnům pracovního klidu (§ 91 ZP),
    2. omezení pohybu zaměstnance z bezpečnostních důvodů v rámci sídla zaměstnavatele v zahraničí.

Vláda zmocnění využít nemusí, je oprávněna, nikoliv povinna, tak učinit. Provedení zmocnění záleží zpravidla na posouzení, zda je tato úprava potřebná. Ačkoliv zákoník práce nabyl účinnosti 1. 1. 2007, zmocnění vláda využila až v roce 2010, kdy bylo vydáno nař. vlády č. 227/2010 Sb., které upravuje pro zaměstnance s pravidelným pracovištěm v zahraničí možnost sjednání pracovního poměru na dobu určitou po dobu vyslání a jiná pravidla než uvedená v § 39 ZP pro sjednání délky pracovního poměru na dobu určitou a jeho prodlužování. Odchylky jsou také umožněny pro rozvržení pracovní doby v zahraničí ve vztahu ke dnům pracovního klidu. Účinnosti nařízení nabylo 1. 1. 2011. Nevyužito zatím zůstalo zmocnění k odchylnému rozvržení pracovní doby obecně a k omezení pohybu zaměstnance z bezpečnostních důvodů v rámci sídla zaměstnavatele v zahraničí. Vydání prováděcího nařízení v roce 2010 bylo významně iniciováno Ministerstvem zahraničních věcí, protože především na úseku zahraniční služby státu vznikaly při důsledném dodržování obecné právní úpravy sjednávání pracovních poměrů na dobu určitou podle § 39 ZP problémy při vysílání zaměstnanců bez ohledu na to, zda se jednalo o diplomaty nebo technický či obslužný personál.

Použitelnost výjimek upravených v nařízení vlády pro zahraniční službu státu však není v současné době v důsledku přijetí zákona č. 234/2014 Sb., o státní službě, ve znění pozdějších předpisů, který nabyl účinnosti dne 1. 1. 2015, a zvláště pak zák. č. 150/2017 Sb., o zahraniční službě, který nabyl účinnosti dne 1. 7. 2017, rozsáhlá, protože diplomatická činnost je konána jako státní služba a zákon o zahraniční službě upravuje i výjimky pro pracovní poměry nediplomatického, tj. zpravidla technického či obslužného personálu.

Zmocnění pro vládu, a tím i výjimky upravené nařízením vlády, se ale vztahují na všechny zaměstnance bez ohledu na postavení zaměstnavatele, pokud mají sjednáno pravidelné pracoviště v zahraničí. Neomezuje se proto pouze na „diplomatické” služby, kde již není v současné době potřebné, ale mohou je využívat jiní zaměstnavatelé za podmínky, že je se zaměstnancem pravidelné pracoviště sjednáno v zahraničí.

Výjimky upravené nařízením vlády č. 227/2010 Sb. se vztahují výhradně na zaměstnance, s nimiž je sjednáno pravidelné pracoviště v zahraničí. Zahraničím se rozumí území vně (mimo) státní hranice České republiky. Pro použití výjimek není rozhodující vzdálenost od hranic, výjimky se mohou použít, i když je pracoviště v zahraničí vzdáleno pouze několik kilometrů od státní hranice ČR. Rozhodující není ani sjednaný druh práce. Této úpravy lze proto využít pro všechny druhy práce, tj. pro všechny typy práce manuální, administrativní, řídicí apod.

Pravidelné pracoviště musí být se zaměstnancem sjednáno. Ustanovení § 346 ZP tuto podmínku neupravuje, postupuje se podle obecné úpravy sjednání smlouvy. Zaměstnanec je obecně povinen konat práce v místě sjednaném v pracovní smlouvě. Jedná se o podstatnou náležitost pracovní smlouvy. Má-li být po určitou dobu pravidelné pracoviště zaměstnance v zahraničí, musí to být se zaměstnancem sjednáno. Není ale podmínkou, že ujednání musí být výhradně v pracovní smlouvě. Dohoda o pravidelném pracovišti může být i mimo pracovní smlouvu. Zaměstnanec může mít sjednáno í více míst výkonu práce, z nichž jedno může být v zahraničí, anebo místo výkonu práce v zahraničí bude sjednáno pouze po určitou dobu. Výjimky umožněné prováděcím vládním nařízením se mohou uplatnit pouze po dobu výkonu práce na pravidelném pracovišti v zahraničí.

Nařízení vlády upravuje možné výjimky, zaměstnavatel je však využít nemusí a může postupovat podle obecné úpravy.

Jiná pravidla pro sjednávání pracovního poměru na dobu určitou

Zaměstnavatel a zaměstnanec si mohou podle § 39 ZP v pracovní smlouvě sjednat trvání pracovního poměru na dobu určitou. Doba trvání pracovního poměru na dobu