Mysleli jste si, že... aneb Přehled judikatury trochu jinak

CESTOVNÍ NÁHRADY A EXEKUCE

Už párkrát jsem se s tím setkal. Protože cestovní náhrady nejsou vyjmenovány mezi příjmy, z nichž lze provést výkon rozhodnutí srážkou (viz ustanovení § 299 OSŘ), snaží se někteří exekutoři postupovat tak, že zaměstnavateli doručí exekuční příkaz, v němž nařídí na toto peněžité plnění provedení exekuce přikázáním jiné pohledávky (dle ustanovení § 312 OSŘ). Dobře přitom vědí, že na tento způsob výkonu rozhodnutí se nevztahují pravidla o nezabavitelné částce a že se jeho prostřednictvím dostanou tedy i na vyšší částku, než kdyby to šlo prostřednictvím srážky z uvedeného příjmu, kdyby v onom výčtu vyjmenován byl.

Je ale takový postup v pořádku? Dává smysl, aby byla vyloučena exekuce srážkou z cestovních náhrad, ale otevřela se přitom cesta k jinému způsobu exekuce, pro oprávněného možná ještě výhodnější? Pro řadu exekutorů je dotčené rozhodnutí Nejvyššího soudu čárou přes rozpočet. A pro mnohé zaměstnance a zaměstnavatele naopak úlevou. Dovolací soud dospěl totiž k závěru, že exekuci pro peněžité plnění nelze nařídit a provést přikázáním pohledávky, kterou má zaměstnanec vůči zaměstnavateli z titulu cestovních náhrad, na niž zaměstnanci vzniklo právo podle příslušných ustanovení zákoníku práce. A to bez ohledu na to, že tato pohledávka není výslovně z výkonu rozhodnutí (exekuce) vyloučena. Jak Nejvyšší soud přemýšlel?

Vyšel ze smyslu a účelu cestovních náhrad. Tím není dle jeho názoru ohodnocení zaměstnance za vykonanou práci. Cestovní náhrady podle své povahy nenahrazují odměnu za práci, nýbrž slouží výhradně k náhradě nákladů spojených s pracovním výkonem, které zaměstnanec vynaložil proto, že byl zaměstnavatelem vyslán na cestu k výkonu práce do jiného místa, než je jeho pravidelné pracoviště. Také z tohoto důvodu stanoví § 277 odst. 2 OSŘ, že při provádění výkonu rozhodnutí (exekuce) srážkami ze mzdy povinného se do čisté mzdy nezapočítávají částky poskytované…