č. 262/2006 Sb., Zákon zákoník práce, ve znění účinném k 1.10.2015
ZÁKON
ze dne 21. dubna 2006
zákoník práce
Ve znění:
| Předpis č. | K datu | Poznámka | 
|  365/2011 Sb. | (k 1.1.2012) | mění, celkem 323 novelizačních bodů; nová přechodná ustanovení | 
|  367/2011 Sb. | (k 1.1.2012) | ruší v § 48 se odst. 5 a mění v § 103 odst. 5 | 
|  375/2011 Sb. | (k 1.4.2012) | mění, celkem 16 novelizačních bodů | 
|  458/2011 Sb. | (k 1.1.2015) | změna neprovedena - před nabytím účinnosti byla novelizační ustanovení zrušena | 
|  466/2011 Sb. | (k 30.12.2011) | mění § 109 odst. 3 | 
|  167/2012 Sb. | (k 1.7.2012) | mění § 335 odst. 2, 3 a 4 a § 337 odst. 2, 4 a 5 | 
|  385/2012 Sb. | (k 1.1.2013) | vkládá v § 215 odst. 2 nové písm. i) | 
|  396/2012 Sb. | (k 1.1.2013) | mění § 147 odst. 2 | 
|  399/2012 Sb. | (k 1.1.2013) | mění § 147 odst. 1 a § 356 odst. 3 | 
|  155/2013 Sb. | (k 1.8.2013) | mění § 39, § 90 odst. 1, § 330, § 363 | 
|  303/2013 Sb. | (k 1.1.2014) | mění, celkem 45 novelizačních bodů; nová přechodná ustanovení | 
|  101/2014 Sb. | (k 24.6.2014) | mění § 48 odst. 3 písm. c); nové přechodné ustanovení | 
|  182/2014 Sb. | (k 1.1.2015) | mění § 365 odst. 2 | 
|  250/2014 Sb. | (k 1.1.2015) | mění § 122, § 123, § 136, § 137, § 199 a § 349; nové přechodné ustanovení | 
|  205/2015 Sb. | (k 1.10.2015) | mění, celkem 30 novelizačních bodů | 
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
ČÁST PRVNÍ
VŠEOBECNÁ USTANOVENÍ
HLAVA I
PŘEDMĚT ÚPRAVY A VYMEZENÍ PRACOVNĚPRÁVNÍCH VZTAHŮ
§ 1
Tento zákon
a) 
upravuje právní vztahy vznikající při výkonu závislé práce mezi zaměstnanci a zaměstnavateli; tyto vztahy jsou vztahy pracovněprávními,
b) 
upravuje rovněž právní vztahy kolektivní povahy a podporu vzájemných jednání odborových organizací a organizací zaměstnavatelů. Právní vztahy kolektivní povahy, které souvisejí s výkonem závislé práce, jsou vztahy pracovněprávními,
c) 
zapracovává příslušné předpisy Evropské unie1) ,
d) 
upravuje též některé právní vztahy před vznikem pracovněprávních vztahů podle písmene a),
e) 
upravuje některá práva a povinnosti zaměstnavatelů a zaměstnanců při dodržování režimu dočasně práce neschopného pojištěnce podle zákona o nemocenském pojištění107) a některé sankce za jeho porušení.
§ 1a
(1)
 
Smysl a účel ustanovení tohoto zákona vyjadřují i základní zásady pracovněprávních vztahů, jimiž jsou zejména
a) 
zvláštní zákonná ochrana postavení zaměstnance,
b) 
uspokojivé a bezpečné podmínky pro výkon práce,
c) 
spravedlivé odměňování zaměstnance,
d) 
řádný výkon práce zaměstnancem v souladu s oprávněnými zájmy zaměstnavatele,
e) 
rovné zacházení se zaměstnanci a zákaz jejich diskriminace.
(2) 
Zásady zvláštní zákonné ochrany postavení zaměstnance, uspokojivých a bezpečných pracovních podmínek pro výkon práce, spravedlivého odměňování zaměstnance, rovného zacházení se zaměstnanci a zákazu jejich diskriminace vyjadřují hodnoty, které chrání veřejný pořádek.
(2) 
Zásady zvláštní zákonné ochrany postavení zaměstnance, uspokojivých a bezpečných pracovních podmínek pro výkon práce, rovného zacházení se zaměstnanci a zákazu jejich diskriminace vyjadřují hodnoty, které chrání veřejný pořádek.
§ 2
(1) 
Závislou prací je práce, která je vykonávána ve vztahu nadřízenosti zaměstnavatele a podřízenosti zaměstnance, jménem zaměstnavatele, podle pokynů zaměstnavatele a zaměstnanec ji pro zaměstnavatele vykonává osobně.
(2) 
Závislá práce musí být vykonávána za mzdu, plat nebo odměnu za práci, na náklady a odpovědnost zaměstnavatele, v pracovní době na pracovišti zaměstnavatele, popřípadě na jiném dohodnutém místě.
§ 3
Závislá práce může být vykonávána výlučně v základním pracovněprávním vztahu, není-li upravena zvláštními právními předpisy2) . Základními pracovněprávními vztahy jsou pracovní poměr a právní vztahy založené dohodami o pracích konaných mimo pracovní poměr.
§ 4
Pracovněprávní vztahy se řídí tímto zákonem; nelze-li použít tento zákon, řídí se občanským zákoníkem, a to vždy v souladu se základními zásadami pracovněprávních vztahů.
§ 4a
(1) 
Odchylná úprava práv nebo povinností v pracovněprávních vztazích nesmí být nižší nebo vyšší, než je právo nebo povinnost, které stanoví tento zákon nebo kolektivní smlouva jako nejméně nebo nejvýše přípustné.
(2) 
Podle odstavce 1 může dojít k odchylné úpravě smlouvou, jakož i vnitřním předpisem; k úpravě povinností zaměstnance však smí dojít jen smlouvou mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem.
(3) 
Od ustanovení uvedených v § 363 je možné se…