Pracovní smlouva je dvoustranným právním aktem
			 spočívající v souhlasném projevu vůle občana a zaměstnavatele uzavřít pracovní
			 poměr s cílem zapojit se do pracovní činnosti. Právní úprava pracovní smlouvy
			 je zakotvena zejména v ustanovení
			 § 34 zákoníku práce. Dnes se zaměříme na
			 pracovní smlouvu, kterou se zakládá pracovní poměr na dobu určitou
PRACOVNÍ SMLOUVA
uzavřená níže uvedeného dne, měsíce a roku mezi
Zaměstnavatel:.................................... se sídlem
			 ................................ IČ: .............................. zapsaná v
			 obchodním rejstříku vedeném ................................ soudem v
			 .............................., oddíl .............................. vložka
			 ..............., jednající ...........................
a
Zaměstnanec:......................................... narozen
			 ......................... bytem
			 ...........................................................................................
I.
- 1.1 Místo výkonu práce:
				  .........................................................
- 1.2 Den nástupu do práce:
				  ...................................................
II.
- 2.1 Pracovní poměr se sjednává: na dobu určitou od 1. 1. 2009 do 31.
				  12. 2012
- 2.2 Zkušební doba se sjednává na dobu 4 měsíců po sobě jdoucích od
				  nástupu do pracovního poměru.
III.
- 3.1 Za vykonanou práci obdrží zaměstnanec mzdu, jejíž výše je
				  stanovena v platovém výměru, který obdrží zaměstnanec současně s touto pracovní
				  smlouvou.
- 3.2 Mzda se vyplácí pozadu za měsíční období, a to nejpozději v
				  následujícím kalendářním měsíci s tím, že účastníci této smlouvy se dohodli na
				  tom, že plat a veškeré odměny za práci budou převáděny na účet zaměstnance u
				  jím stanoveného peněžního ústavu, a to nejpozději do 18. dne následujícího
				  kalendářního měsíce.
- 3.3 Pracovní doba zaměstnance se sjednává v rozsahu 45 hodin týdně,
				  rozdělených do pěti pracovních dnů.
- 3.4 Zaměstnanec je povinen být na začátku směny na svém pracovním
				  místě a být připraven na výkon své pracovní činnosti. Svoje pracovní místo
				  zaměstnanec opouští až po skončení směny.
- 3.5 Zaměstnanec má právo na dovolenou, jejíž výměra činí 4 týdny v
				  kalendářním roce.
- 3.6 Zaměstnanec se zavazuje, že na pokyn zaměstnavatele bude
				  vykonávat pracovní cesty v souladu s podmínkami stanovenými v příslušných
				  ustanoveních zákoníku práce.
- 3.7 Skončení pracovního poměru se sjednává v souladu s příslušnými
				  ustanoveními zákoníku práce.
IV.
- 4.1 Zaměstnanec je povinen pracovat řádně podle svých sil, znalostí
				  a schopností, plnit pokyny nadřízených vydané v souladu s právními předpisy a
				  spolupracovat s ostatními zaměstnanci, využívat pracovní dobu a výrobní
				  prostředky k vykonávání svěřených prací, plnit kvalitně a včas pracovní úkoly,
				  dodržovat právní předpisy vztahující se k práci jím vykonávané; dodržovat
				  ostatní předpisy vztahující se k práci jím vykonávané, pokud s nimi byl řádně
				  seznámen, řádně hospodařit s prostředky svěřenými mu zaměstnavatelem a střežit
				  a ochraňovat majetek zaměstnavatele předpoškozením, ztrátou, zničením a
				  zneužitím a nejednat v rozporu s oprávněnými zájmy zaměstnavatele.
- 4.2 Zaměstnanec prohlašuje a potvrzuje, že před uzavřením této
				  smlouvy byl řádně poučen o svých právech a povinnostech vyplývajících z této
				  pracovní smlouvy, z příslušných ustanovení pracovněprávních předpisů,
				  pracovního řádu zaměstnavatele a byl seznámen s pracovními a mzdovými
				  podmínkami, a to v souladu s ustanovením
				  § 37 zákoníku práce.
- 4.3 Zaměstnavatel se zavazuje zaměstnávat zaměstnance podle této
				  smlouvy, vytvářet příznivé a zdraví nenarušující pracovní podmínky, dodržovat
				  ostatní pracovní podmínky stanovené právními předpisy a touto pracovní
				  smlouvou, zejména podmínky bezpečnosti práce. Dále se zavazuje zaměstnanci
				  platit za řádně vykonanou práci plat.
V.
- 5.1 Práva a povinnosti, které vyplývají z této smlouvy pro obě
				  strany a nejsou jí přímo řešeny, se řídí ustanoveními zákoníku práce a předpisy
				  k jeho provedení vydanými, pracovním řádem zaměstnavatele, případně jinými
				  vnitřními předpisy.
- 5.2 Tato pracovní smlouva je sepsána ve dvou stejnopisech, z nichž
				  zaměstnanec i zaměstnavatel obdrží po jednom vyhotovení. Doplňky a dodatky k
				  této pracovní smlouvě a její změny mohou být provedeny jen písemně.
- 5.3 Zaměstnanec prohlašuje, že předpodpisem si tuto pracovní smlouvu
				  důkladně přečetl, jejímu obsahu zcela rozumí. Prohlašuje, že smlouva byla
				  sepsána na základě jeho svobodné a pravé vůle, nikoli v tísni a za nápadně
				  jednostranně nevýhodných podmínek, a na důkaz souhlasu s jejím obsahem ji
				  podepisuje.
V ................................................... dne
			 ....................................................
....................................................
podpis
			 zaměstnance
........................................................
za
			 zaměstnavatele
     V další části textu se společně podíváme na
			 nedostatky výše uvedeného vzoru č. 1.
- Zákoník práce ve svém ustanovení
				  § 34 odst. 1 uvádí podstatné
				  náležitosti pracovní smlouvy, kterými jsou druh práce, místo výkonu o den
				  nástupu do práce. Jak je tedy vidět v námi uvedeném vzoru č. 1, jedna z
				  podstatných náležitostí pracovní smlouvy chybí, a to konkrétně druh práce,
				  který má zaměstnanec pro zaměstnavatele vykonávat. Tento nedostatek pracovní
				  smlouvy je závažným proviněním zaměstnavatele, který má za následek neplatnost
				  pracovní smlouvy, a tedy nemožnost vzniku pracovního poměru (zaměstnanec by
				  nevěděl, jakou práci by měl vykonávat). Naproti tomu srovnej například následek
				  porušení povinnosti uzavřít pracovní smlouvu písemně
				   . Povinnost zaměstnavatele uzavřít pracovní smlouvu
				  písemně není postižena sankcí neplatnosti. Zavedení sankce neplatnosti pracovní
				  smlouvy v případě nedodržení písemné formy by vedlo k výraznému zhoršení
				  postavení zaměstnance jakožto ekonomicky slabšího subjektu. Za porušení
				  povinnosti zaměstnavatele týkající se formy pracovní smlouvy však může být
				  inspektorátem práce uložena pokuta (srov.
				  § 12 a
				  § 25 zákona č. 251/2005 Sb., o inspekci
				  práce). 
- Současná právní úprava ponechává v podstatě na účastnících
				  pracovněprávních vztahů, resp. spíše na zaměstnavateli, zda se rozhodnou pro
				  sjednání pracovního poměru na dobu časově omezenou (pracovní poměr na dobu
				  určitou), nebo neomezenou (pracovní poměr na dobu neurčitou). Sjednání
				  pracovního poměru na dobu určitou musí být vždy konkrétní, aby nebyly
				  pochybnosti o tom, na jakou dobu se daný pracovní vztah uzavírá. Tato doba může
				  být stanovena jako v našem vzoru č. 1 uvedením určitého dne (tj. konkrétního
				  data), kterým se pracovní poměr končí
				   . V tomto směru lze tedy konstatovat, že daná část
				  ustanovení pracovní smlouvy je v pořádku. - Chyba, kterou jistě každý v ustanovení 2.1 pracovní smlouvy
				  vzoru č. 1 našel, se však týká délky sjednání pracovního poměru na dobu
				  určitou. Pracovní poměr na dobu určitou mezi týmiž účastníky může být
				  sjednán nebo dohodou prodlužován nejvýše na dobu dvou let ode dne vzniku
				  daného pracovního poměru. Toto pravidlo platí i pro každý další pracovní poměr
				  na dobu určitou sjednaný v uvedené době mezi týmiž účastníky. Jestliže od
				  skončení předchozího pracovního poměru na dobu určitou uplynula doba alespoň 6
				  měsíců, k předchozímu pracovnímu poměru na dobu určitou mezi týmiž účastníky se
				  nepřihlíží, a tedy lze nově sjednat pracovní poměr opět na dobu určitou,
				  maximálně však 2 let. - Z obecného pravidla omezení sjednávání pracovního poměru na dobu
				  určitou (které se nevztahuje na pracovní poměry zaměstnanců agentur práce) jsou
				  stanoveny zákonem určité výjimky (§
				  39 odst. 3 a 4 zákoníku práce) a to konkrétně: - pro případ, kdy to stanoví zvláštní právní předpis (např.
						zákon o vysokých školách) nebo kdy zvláštní právní předpis stanoví pracovní
						poměr na dobu určitou jako podmínku pro vznik dalších práv (např. zákon č.
						155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů u
						pracujících důchodců), 
- z důvodu náhrady dočasně nepřítomného zaměstnance na dobu
						překážek v práci na straně zaměstnance (např. v případě dlouhodobé nemoci
						zaměstnance, při mateřské a rodičovské dovolené) - k tomuto srovnej např.
						rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1990/2000, kdy Nejvyšší soud ČR
						judikoval, že jestliže pracovní poměr byl sjednán na dobu do návratu jiné
						zaměstnankyně z mateřské dovolené, nejdéle však na dobu do tří let věku jejího
						dítěte, jde o pracovní poměr uzavřený na dobu určitou. 
- kvůli vážným provozním důvodům na straně zaměstnavatele,
						popřípadě důvodům spočívajícím ve zvláštní povaze práce, kterou má zaměstnanec
						vykonávat. S ohledem na skutečnost, že vážné provozní důvody a zvláštní
						povahu práce nelze s ohledem na rozmanitost a různorodost pracovních činností
						v zákoně blíže specifikovat, musí být tyto důvody konkrétně vymezeny v písemné
						dohodě uzavřené mezi zaměstnavatelem a odborovou organizací. Pokud u
						zaměstnavatele odborová organizace nepůsobí, vymezí písemně tyto důvody
						zaměstnavatel sám, a to ve vnitřním předpise. 
 - V případě, že zaměstnavatel sjedná se zaměstnancem trvání
				  pracovního poměru v rozsahu delším, než umožňuje zákoník práce, vystavuje se
				  nebezpečí, že pracovní poměr se změní na dobu neurčitou, a tedy
				  zaměstnavatel pozbude možnosti relativně snadno se zaměstnancem ukončit
				  pracovní poměr (srov.
				  § 65 zákoníku práce). To znamená, že
				  sjedná-li zaměstnavatel se zaměstnancem trvání pracovního poměru na dobu
				  určitou, ačkoliv nebyly splněny stanovené podmínky a oznámí-li
				  zaměstnanec před uplynutím sjednané doby písemně…