Novela zákoníku práce se částečně dotkla i úpravy
			 kolektivních smluv. Nově je obsah kolektivní smlouvy vymezen v
			 § 23 odst. 1 zákoníku práce (dále také
			 ZP). V kolektivní smlouvě je možné upravit práva zaměstnanců v
			 pracovněprávních vztazích, jakož i práva a povinnosti smluvních stran této
			 smlouvy. V kolektivní smlouvě nelze, stejně tak jako ve vnitřním
			 předpisu, upravovat povinnosti zaměstnanců. Lze upravovat jen jejich
			 práva. Povinnosti lze upravovat pouze smluvním stranám kolektivní smlouvy,
			 tzn., povinnosti lze kolektivní smlouvou uložit zaměstnavateli nebo odborové
			 organizaci. K ujednáním v kolektivní smlouvě, která zaměstnancům ukládají
			 povinnosti nebo zkracují jejich práva stanovená zákoníkem práce, se
			 nepřihlíží. K ujednáním podnikové kolektivní smlouvy, která upravují práva
			 z pracovněprávních vztahů zaměstnanců v menším rozsahu než kolektivní smlouvy
			 vyššího stupně, se nepřihlíží (§ 27 odst. 1
			 zákoníku práce). Znamená to, že ujednání bude považováno za nicotné,
			 neexistující, a nemá tak žádné právní důsledky. Přesněji formulačně novela
			 stanoví, že postup při uzavírání kolektivní smlouvy, včetně řešení sporů mezi
			 smluvními stranami, se řídí zákonem upravujícím kolektivní vyjednávání, tj.
			 zák. č. 2/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
     Kolektivní smlouva musí být uzavřena písemně a
			 musí být podepsána smluvními stranami na téže listině. V opačném případě
			 se k ní nepřihlíží, tzn., že nemá žádné právní účinky. Sama zásada nová není,
			 nový je pouze důsledek při porušení této zásady.
     Zcela nové je ale ustanovení § 28 zákoníku práce, které vymezuje postavení
			 kolektivní smlouvy ve vztahu k úpravě právního jednání v občanském zákoníku a
			 vylučuje přímo některá ustanovení NOZ, která se pro kolektivní smlouvu
			 nepoužijí. Smlouva, tedy i kolektivní smlouva, je právním jednáním, které je
			 upraveno v
			 § 545 a násl. NOZ a pro sjednání smlouvy
			 se proto použije i úprava obsažená v NOZ, pokud neexistují odchylky upravené v
			 zákoně č. 2/1991 Sb., anebo některá ustanovení nejsou
			 § 28 ZP přímo vyloučena.
     Odchylný postup při sjednávání kolektivní smlouvy je
			 upraven v
			 § 8 zákona o kolektivním vyjednávání.
			 Kolektivní vyjednávání je zahájeno předložením písemného návrhu na uzavření
			 kolektivní smlouvy jednou ze smluvních stran druhé smluvní straně. Smluvní
			 strana je povinna na návrh písemně odpovědět bez zbytečného odkladu, nejpozději
			 však do 7 pracovních dnů, není-li dohodnuta jiná doba, a vyjádřit se k těm
			 návrhům, které nepřijala. Smluvní strany jsou povinny vzájemně spolu jednat a
			 poskytovat si další požadovanou součinnost, pokud nebude v rozporu s jejich
			 oprávněnými zájmy. Byla-li kolektivní smlouva uzavřena na dobu určitou, nebo
			 byla-li uzavřena na dobu neurčitou a účastníci si dohodli možnost její změny k
			 určitému datu, nebo došlo-li k její výpovědi, jsou účastníci kolektivní smlouvy
			 povinni nejméně 60 dnů před skončením účinnosti dosavadní kolektivní smlouvy,
			 popřípadě před datem, ke kterému si účastníci dohodli možnost její změny,
			 zahájit jednání o uzavření nové kolektivní smlouvy. Smluvní strany mohou v
			 kolektivní smlouvě dohodnout možnost změny kolektivní smlouvy a její rozsah;
			 při této změně se postupuje jako při uzavírání kolektivní smlouvy.
     Ustanovení NOZ o sjednávání smluv, která budou v
			 rozporu s tímto zvláštním postupem, se nepoužijí. Podle mého názoru však nelze
			 obecně vyloučit všechna ustanovení o sjednávání smluv, i když i tyto názory se
			 objevují, a to proto, že jsou zákoníkem práce vyloučena pouze některá z nich, a
			 nikoliv celá část sjednávání smluv. Použití jednotlivých ustanovení NOZ o
			 sjednávání smluv však musí být vždy posuzováno s ohledem na účel a smysl
			 kolektivní smlouvy, a to také ve vazbě na úpravu
			 § 8 zákona o kolektivním vyjednávání. To
			 by však vyžadovalo více prostoru než tato obecná informace o novele ZP v
			 návaznosti na NOZ.
     Kolektivní smlouvu není možné nahrazovat jinou
			 smlouvou, tzn. jinak typově označenou, upravenou či sjednanou. Ustanovení NOZ
			 o zvláště neupravené smlouvě (§
			 1746 odst. 2 NOZ) použít také nelze. Kolektivní smlouva je
			 zvláštním typem smlouvy, který je upraven v
			 § 22 až § 29 ZP, od 1. 1. 2014 s novelizovanými úpravami, a
			 § 8 zákona č. 2/1991 Sb. Pouze pro případ, že nejsou
			 upravena zvláštní pravidla, použije se úprava v NOZ. Není možné se domáhat
			 relativní neúčinnosti kolektivní smlouvy postupem podle
			 § 589 NOZ, který je jinak využitelný pro
			 případ, že právní jednání dlužníka zkracuje uspokojení vykonatelné pohledávky
			 věřitele. Odchylky se také týkají možnosti odstoupení, protože
			 podle
			 § 28 odst. 3 ZP není možné
			 kolektivní smlouvu zrušit odstoupením jedné ze smluvních stran. Pokud si
			 smluvní strany právo odstoupit od kolektivní smlouvy sjednají, nepřihlíží se k
			 tomu. Ujednání o odstoupení bude proto považováno za zdánlivé a nebude mít
			 žádné právní důsledky.
     Úprava obsažená od 1. 1. 2014 v novelizovaném
			 § 28 ZP se týká až těch kolektivních
			 smluv, které budou uzavřeny nejdříve v den nabytí účinnosti novely
			 zákoníku práce, tedy nejdříve dne 1. 1. 2014. Na kolektivní smlouvy,
			 které budou uzavřeny do 31. 12. 2013, se toto ustanovení v novelizované podobě
			 nevztahuje a bude se vycházet z úpravy
			 § 28 ZP platného v době jejího
			 sjednání.
     Pracovní poměr na základě pracovní smlouvy vzniká dnem,
			 který v ní byl sjednán jako den nástupu zaměstnance do práce. Ve sjednaný den
			 nástupu do práce pracovní poměr vznikne, i když zaměstnanec do práce
			 nenastoupí. V pracovní smlouvě lze dohodnout odstoupení od ní, musí být
			 sjednány i důvody tohoto odstoupení. Jestliže nebude odstoupení od pracovní
			 smlouvy dohodnuto, může zaměstnavatel od pracovní smlouvy odstoupit pouze na
			 základě novelizovaného
			 § 34 odst. 3 zákoníku práce. Jestliže
			 zaměstnanec ve sjednaný den nenastoupí do práce, aniž by mu v tom bránila
			 překážka v práci, nebo se zaměstnavatel do týdne nedozví o této překážce, může
			 zaměstnavatel od pracovní smlouvy odstoupit. Tímto jednáním zaměstnavatele se
			 pracovní smlouva od počátku ruší (§
			 2004 odst. 1 NOZ). Od pracovní smlouvy je možné odstoupit, jen
			 dokud zaměstnanec nenastoupil do práce. Jakmile zaměstnanec nastoupí do
			 práce a začne práci konat, nelze od pracovní smlouvy odstoupit ani v případě
			 zákonného odstoupení (§ 34 odst.
			 3 ZP) ani pro případ, že by tak bylo sjednáno. Sjednat odstoupení od
			 pracovní smlouvy nelze ani poté, co zaměstnanec na základě pracovní smlouvy do
			 práce nastoupil. Podle
			 § 2001 NOZ lze od jakékoliv smlouvy
			 odstoupit, ujednají-li si to strany, nebo stanoví-li tak zákon.
			 § 34 odst. 3 ZP je tak zákonem
			 stanovenou možností zaměstnavatele od pracovní smlouvy za splnění zákonem
			 předvídaných podmínek odstoupit.
     Pro odstoupení od pracovní smlouvy se vyžaduje
			 písemná forma. Není-li…