Ručení jako způsob zajištění pohledávky zaměstnavatele

     Platná právní úprava omezovala smluvní volnost v užití zajišťovacích instrumentů především v ust. § 13 odst. 2 písm. g) zákoníku práce. Toto ustanovení připouštělo jako obecný zajišťovací institut pouze dohodu o srážkách ze mzdy a smluvní pokutu, její užití však omezuje na konkurenční doložku. Po čtyřech letech, s účinností od 1. 1. 2012, došlo ke změnám. Jednak se ruší omezující ust. § 13 odst. 2 písm. g) zákoníku práce, jednak je nově upraven vztah zákoníku práce a občanského zákoníku. První změna otevírá možnost zvažovat použitelnost dalších zajišťovacích institutů, druhá změna pak mezi tyto zajišťovací institut doplňuje právě ručení, protože to není zvláště upraveno pracovněprávními předpisy a má-li být v pracovněprávních vztazích použito, pak jedině na základě podpůrně působící občanskoprávní úpravy.

     Ručení je významný zajišťovací a uhrazovací institut. V souladu s ust. § 546 občanského zákoníku platí, že dohodou účastníků lze zajistit platnou pohledávku ručením. Občanský zákoník však neupravuje smlouvu o ručení a nepředepisuje jí ani žádné formální náležitosti. Písemnou formu musí mít písemné prohlášení ručitele obsahující jeho závazek uspokojit konkrétní pohledávku věřitele, jestliže ji neuspokojí dlužník. Teprve tímto prohlášením vzniká ručitelský závazek (za předpokladu souhlasu věřitele). Právní vztah z ručení je vztahem akcesorickým, vázaný svou existencí na hlavní obligační závazek. Hlavní závazek mezi věřitelem a dlužníkem tak musí existovat již v době, kdy ručitel činí písemné prohlášení.

     Ručením lze zajistit peněžitou pohledávku, z nepeněžitých pak pouze tu se zastupitelným plněním. Ručitel se nemůže platně zavázat k výkonu závislé práce namísto dlužníka, zaměstnance. Zajistit však např. lze nárok na náhradu škody zaměstnavatele, který vznikne z důvodu nekonání sjednané práce či vadného plnění ze strany dlužníka. Ručením nelze zajistit promlčené ani jiné soudně nevynutitelné pohledávky (tzv. naturální obligace). Ručením může být zajištěna celá pohledávka či její část. Pohledávka může být zajištěna též více ručiteli. Ručitel je povinen dluh splnit, nesplnil-li jej dlužník, ačkoli byl k tomu věřitelem písemně vyzván (tzv. subsidiarita ručení). Neuspokojí-li ručitel pohledávku zaměstnavatele, může se zaměstnavatel domáhat splnění svého nároku žalobou u soudu.

     Zákoník práce s účinností od 1. 1. 2007 ručení jako způsob zajištění pohledávky zaměstnavatele v pracovněprávních vztazích nepřipustil, ani výslovně neupravoval a ani jeho úpravu nedelegoval občanskému zákoníku. Po zrušení principu delegace upraveného v ust. § 4 zákoníku práce nálezem Ústavního soudu se znovu otevřela cesta pro použití ručení na základě podpůrně působící občanskoprávní úpravy. Úprava byla obsažena v nově formulovaném ust. § 4 zákoníku práce s účinností od 1. 1. 2012. Za ust. § 4 zákoníku práce se vkládají ust. § 4a a 4b. Pro nás je významná dikce ust. § 4a, která provádí negativní vymezení jednotlivých občanskoprávních institutů, které nelze pro pracovněprávní vztahy použít. Institut ručení z použitelnosti v pracovněprávních vztazích vyloučen…