Z AKTUÁLNÍCH SOUDNÍCH ROZHODNUTÍ - Lhůta pro podání žaloby o určení, že pracovní poměr trvá

Právní problematika: určení, zda pracovněprávní vztah trvá; přechod práv a povinností z pracovněprávních vztahů

Ustanovení právních předpisů: § 249 zákona č. 65/1965 Sb., zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů do 31. 12. 2006 (dále jen „ZP“). Toto ustanovení z velké míry odpovídá § 338 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů; závěr Nejvyššího soudu České republiky je tak aplikovatelný i v současné době.

Právní věta: Podání žaloby o určení, že pracovní poměr trvá, není omezeno žádnou lhůtou (dobou). Obdobně to platí pro řešení otázky, zda došlo (platně) k přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů z dosavadního zaměstnavatele na někoho jiného.

Komentář:

Zaměstnankyně pracovala u zaměstnavatele na základě pracovní smlouvy jako produkční při vydávání časopisu. Mezi zaměstnavatelem a další společností (přejímajícím zaměstnavatelem) byla uzavřena smlouva o převodu vydavatelských práv k časopisu, v důsledku které měla přejít práva a povinnosti z pracovněprávních vztahů k zaměstnankyni na přejímajícího zaměstnavatele. Zaměstnankyni byl předložen dodatek pracovní smlouvy, jehož účastníky byli také oba zaměstnavatelé. V dodatku byly redukovány nároky zaměstnankyně při výkonu práce u přejímajícího zaměstnavatele. Zaměstnankyně se rozhodla nepodepsat dodatek k pracovní smlouvě a trvala na přidělování práce ze strany původního zaměstnavatele.

Vzhledem k tomu, že zaměstnankyně odmítla vykonávat práci pro přejímajícího zaměstnavatele, ten jí dne 20. 10. 2006 doručil okamžité zrušení pracovního poměru z důvodu neomluvené absence (po předchozím upozornění na možnost takového rozvázání pracovního poměru). Zaměstnankyně trvala na tom, že pracovní poměr s původním zaměstnavatelem trvá, a domáhala se zaplacení škody odpovídající ušlé mzdě. Žalobu vůči zaměstnavateli i přejímajícímu zaměstnavateli podala dne 31. 5. 2007.

Soud prvního stupně dospěl k závěru, že k přechodu práv a povinností z pracovněprávního vztahu nedošlo, neboť smlouva o převodu vydavatelských práv k časopisu není smlouvou o prodeji části podniku ve smyslu ustanovení § 476 a § 487 obchodního zákoníku (zákona č. 513/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů), s níž by byl spojen takový přechod. Protože je vyloučeno, aby k přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů došlo jen na základě smluvního ujednání zaměstnavatelů, je původní zaměstnavatel nadále zaměstnavatelem zaměstnankyně.

Odvolací soud se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně. V rozsudku odmítnul námitku původního zaměstnavatele, podle které zaměstnankyně podala žalobu o nárocích z neplatného právního úkonu po uplynutí dvouměsíční prekluzívní lhůty, a to s odůvodněním, že přejímající zaměstnavatel se zaměstnavatelem zaměstnankyně vůbec nestal. Zaměstnankyně proto vůči němu nemohla podat žalobu o neplatnost jím učiněného okamžitého zrušení pracovního poměru.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) označil rozsudky předchozích soudů za nesprávné, zrušil je a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

V odůvodnění svého rozhodnutí Nejvyšší soud uvedl, že práva a povinnosti z pracovněprávního vztahu mohou v souladu s § 249 odst. 1 ZP z dosavadního zaměstnavatele přejít na přejímajícího zaměstnavatele jen v případech stanovených zákoníkem práce (§ 249 odst. 2 ZP) nebo zvláštním právním předpisem (například obchodním zákoníkem). Přechod práv a povinností z pracovněprávních vztahů tedy nenastává pouze při prodeji podniku nebo jeho části (§ 480 a 487 obchodního zákoníku), jak mylně dovodily soudy nižších stupňů. Nejvyšší soud v této souvislosti připomněl předchozí judikaturu soudů, podle které dohoda zaměstnavatele o převedení části zaměstnanců k jinému zaměstnavateli není sama o sobě způsobilá přivodit přechod práv a povinností z pracovněprávních vztahů, ledaže by šlo o právní skutečnost, se kterou zákon spojuje přechod práv a povinností z pracovněprávních vztahů.

Nejvyšší soud tak ve svém rozhodnutí vytkl soudům nižších instancí, že se nezabývaly otázkou, zda předmětná smlouva o převodu vydavatelských práv k časopisu neměla za následek také přechod práv a povinností z pracovněprávních vztahů ve smyslu ustanovení § 249 odst. 2 ZP. Kdyby totiž na jejím základě došlo k převodu částí úkolů nebo činností původního zaměstnavatele k přejímajícímu zaměstnavateli, představovala by smlouva z pohledu ustanovení § 249 odst. 1 ZP právní skutečnost, se kterou zákon (§ 249 odst. 2 ZP) spojuje přechod práv a povinností z pracovněprávních vztahů. V takovém případě by bylo nerozhodné, že předmětná smlouva nebyla smlouvou o převodu části podniku, a pracovní poměr zaměstnankyně by přešel ze zákona na přejímajícího zaměstnavatele.

Nejvyšší soud dále…