§ 94 ZP Noční práce

 NahoruNoční práce

Noční práce je práce konaná v době mezi 22. a 6. hodinou. Zaměstnancem pracujícím v noci je zaměstnanec, který během noční doby odpracuje nejméně 3 hodiny ze své pracovní doby v rámci 24 hodin po sobě jdoucích v průměru alespoň jednou týdně v období nejdéle 26 týdnů. Tato zásada je od 1. 1. 2012 nová. Za zaměstnance pracujícího v noci považovala právní úprava do 31. 12. 2011 pouze toho zaměstnance, který v době od 22.00 do 6.00 hodin pracoval pravidelně nejméně 3 hodiny ze své pracovní doby. Pojem pravidelně zákoník práce blíže nedefinoval ani nevysvětloval, docházelo proto k odchylnému posuzování, a proto v rámci určité míry spravedlnosti bylo přistoupeno k tomu, že postačí, aby zaměstnanec alespoň jednou týdně odpracoval v průměru 3 hodiny, a to v období 26 týdnů po sobě jdoucích. Jestliže zaměstnanec v průběhu tohoto období průměrově v době mezi 22. a 6. hodinou odpracuje alespoň 3 hodiny, je od 1. 1. 2012 považován za zaměstnance pracujícího v noci. Pouze vůči zaměstnanci, který pracuje v noci v tomto rozsahu, má zaměstnavatel povinnosti upravené v § 94 ZP. Je-li práce konána nepravidelně nebo v menším rozsahu než tyto 3 hodiny, jde sice také o noční práci, je-li konána v době mezi 22. a 6. hodinou, avšak zaměstnavatel nemá při jejím výkonu povinnosti upravené v § 94 ZP. Definice zaměstnance pracujícího v noci ovlivňuje výhradně rozsah povinností zaměstnavatele týkajících se pracovních podmínek těchto zaměstnanců, nemá však žádný vliv na odměňování.

 NahoruPříplatek za práci v noci

Za výkon práce v noci přísluší zaměstnanci příplatek poskytovaný podle § 116 ZP, je-li odměňován mzdou, anebo podle § 125 ZP, je-li odměňován platem. Příplatek za výkon práce v noci přísluší i za zlomky hodin výkonu práce v noci, a to podle § 141 odst. 2 ZP. Příplatek za práci v noci přísluší i zaměstnanci, který v noci buď pravidelně, nebo náhodně odpracuje např. 1 hodinu. Nejedná se sice o zaměstnance konajícího práce v noci a zaměstnavatel nemusí při výkonu práce v noci dodržet dále uváděné povinnosti, nicméně příplatek za práci v noci mu přísluší.

 NahoruDélka směny

Délka směny zaměstnance pracujícího v noci, tedy zaměstnance, který během noční doby odpracuje nejméně 3 hodiny ze své pracovní doby, nesmí překročit 8 hodin v rámci 24 hodin po sobě jdoucích. Jestliže toto řešení není možné z provozních důvodů, je zaměstnavatel povinen rozvrhnout stanovenou týdenní pracovní dobu tak, aby průměrná délka směny nepřekročila 8 hodin v období nejdéle 26 týdnů po sobě jdoucích, přičemž při výpočtu průměrné délky směny zaměstnance pracujícího v noci se vychází z pětidenního pracovního týdne. Výpočet průměrné délky směny v období nejdéle 26 týdnů je maximální a ani v kolektivní smlouvě nelze toto období prodlužovat.

 NahoruPovinnosti zaměstnavatele

Zaměstnavatel je povinen zajistit, aby zaměstnanec pracující v noci byl vyšetřen poskytovatelem pracovnělékařských služeb. Případy a podmínky stanoví od 1. 11. 2017 pro pracovnělékařské služby zákon o specifických zdravotních službách, četnost a bližší podmínky vyhláška č. 79/2013 Sb. Náklady spojené s takto poskytnutou zdravotní službou nese vždy zaměstnavatel, a to i tehdy, pokud nejsou zdravotními pojišťovnami hrazeny přímo a musí je hradit ten, kdo zdravotní úkony vyžaduje. Úhrada poskytnutých zdravotních služeb nesmí být na zaměstnanci nikdy požadována. Totéž platí pro vstupní lékařskou prohlídku, jde-li o posouzení zdravotní způsobilosti osoby ucházející se o zaměstnání k práci v noci. Náklady na ni hradí případný zaměstnavatel vždy, a to i kdyby ke sjednání pracovněprávního vztahu nedošlo. Zaměstnavatel je povinen zajistit přiměřené sociální zajištění, a to i možnost občerstvení, a je povinen vybavit pracoviště, na kterém se pracuje v noci, prostředky pro poskytnutí první pomoci, a to včetně zajištění prostředků umožňujících přivolat rychlou lékařskou pomoc. Záleží na konkrétním…