Odstupné a vyměřovací základ pro pojistné na veřejnoprávní pojištění

Zahrnovat či nezahrnovat odstupné do vyměřovacího základu pro pojistné na veřejnoprávní pojištění? Toť otázka, na kterou odpoví následující příspěvek.

Zákony o pojistném na veřejnoprávní pojištění (§ 5 zákona č. 589/1992 Sb. a § 3 zákona 592/1992 Sb.) definují vyměřovací základ zaměstnance pro pojistné velmi široce a obecně je vyměřovací základ totožný s výší základu daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti. Zákony o pojistném na veřejnoprávní pojištění však stanovují určité výjimky příjmů zaměstnance, které se do vyměřovacího základu nezahrnují (§ 5 odst. 2 zákona č. 589/1992 Sb. a § 3 odst. 2 zákona č. 592/1992 Sb.), ač podléhají dani z příjmů ze závislé činnosti. Jednou z těchto výjimek je příjem ve výši "odstupného, odchodného poskytované na základě zvláštních předpisů". Odstupné je tedy vyňato z vyměřovacího základu zaměstnance pro odvod pojistného na veřejnoprávní pojištění.

Poskytování odstupného vycházelo vždy z úpravy zákoníku práce, resp. zákoník práce je zvláštním předpisem, na jehož základě je odstupné poskytováno. V § 67 ZP stanoví případy, kdy má zaměstnanec nárok na poskytnutí odstupného (v podstatě v případě ukončení pracovního poměru z důvodů uvedených v § 52 písm. a) až d) ZP), a zároveň stanoví i jeho minimální výši.

Dle historických výkladů MPSV a praxe orgánů sociálního a zdravotního pojištění se do vyměřovacího základu nezahrnovalo pouze tzv. "zákonné odstupné", tj. odstupné vyplácené z povinných titulů uvedených v § 67 ZP (např. zdravotní důvody spojené s výkonem práce, nadbytečnost zaměstnance z organizačních důvodů, přesun nebo zrušení zaměstnavatele), a to i v částce přesahující minimální standard daný zákoníkem práce (násobek průměrné mzdy ke dni ukončení pracovního poměru). Dle výkladů MPSV a praxe orgánů sociálního a zdravotního pojištění pak jakékoli jiné odstupné než "zákonné odstupné" podléhalo pojistnému na veřejnoprávní pojištění. Správnost tohoto výkladu však byla vždy sporná. Odborná i laická veřejnost tak čekala na judikaturu soudů v této věci, která následně dala za pravdu těm, kteří s názorem MPSV a orgánů sociálního a zdravotního pojištění nesouhlasili.

ODSTUPNÉ Z POHLEDU NEJVYŠŠÍHO SOUDU

Prvním judikátem v této věci byl rozsudek Nejvyššího soudu v pracovněprávním sporu č.j. 21 Cdo 732/2011 ze dne 18. září 2012. Nejvyšší soud souhlasil, že v § 67 ZP jsou uvedeny důvody, pro které při rozvázání pracovního poměru přísluší zaměstnanci odstupné, ale vzhledem k tomu, že dle zákoníku práce (v současně platném znění § 4b odst. 1 ZP ) mohou být práva a povinnosti v pracovněprávních vztazích upraveny odchylně od tohoto zákona, pokud to zákon výslovně nezakazuje, dospěl Nejvyšší soud k závěru, že poskytování odstupného při rozvázání pracovního poměru zaměstnavatelem může být založeno na základě dohody obou stran i v dalších případech (z jiných důvodů), než které jsou zákonem stanoveny v § 67 ZP.

Rozsudek se nezabýval otázkou pojistného na veřejnoprávní pojištění. Z  judikovaného závěru však bylo možné dovodit, že i "jiné odstupné" (jiné odstupné než tzv. "zákonné odstupné") je vypláceno v souladu se zákoníkem práce a s ohledem na zákonnou úpravu pojistného je i "jiné odstupné" vypláceno na "základě zvláštních předpisů" a tedy by součástí vyměřovacího základu pro pojistné na veřejnoprávní pojištění být nemělo.

Ani tento judikát nezměnil výklad MPSV a orgánů pojistného na sociální a zdravotní pojištění k zahrnování "jiného odstupného" do vyměřovacího základu pro pojistné. Nicméně odborné veřejnosti dal do rukou významný argument pro případ sporů v oblasti pojistného na veřejnoprávní pojištění, pokud by zaměstnavatel neuhradil pojistné z "jiného odstupného".

ODSTUPNÉ Z POHLEDU NEJVYŠŠÍHO SPRÁVNÍHO SOUDU

Zásadním zlomem v diskusi, zda "jiné odstupné" (jiné než "zákonné odstupné") zahrnovat do vyměřovacího základu pro pojistné na veřejnoprávní pojištění, přinesl dne 26. března 2014 rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále jen "NSS") č.j. 6 Ads 90/2013 - 50 v právním sporu mezi…